Historie
Historie obce
Obec Zbožnov patří k nejstarším osadám na Skutečsku. Vznikla již v desátém století jako staroslovanská okrouhlice, uspořádaná prstencovitě okolo kruhové návsi.
Celá historie až do doby prakticky nedávné je pevně svázána s dějinami hradu Rychmburk.
V únoru roku 1920 byla vystavěna silnice Skuteč - Zbožnov - Lhota , která nahradila dříve užívanou cestu. Roku 1924 přibyla silnice ke Štěpánovu. Zůstaly Hluboká cesta, Průhon a Úmrlčí cesta k Lažanům, dnes zaniklé.
Zbožnov byl v určitém krátkém období osadou připojenou k politické obci Štěpánov. Samostatnou obcí se stal 23.12.1937. Později se situace obrátila a od r.1960 do 27. 8.1985 byl naopak Štěpánov místní částí Zbožnova. Dnes jsou to integrované obce při městském úřadu Skuteč.
Podrobnější zprávy, než z předchozích období, máme od druhé světové války. Díky pamětníkům, ale i díky zápisům v kronice obce vedené od roku 1940 řídícím učitelem Otto Vobejdou.
Právě v kronice nacházíme líčení potíží a problémů, které s sebou 2. světová válka přinesla. Mladí lidé odcházeli na práci do Říše, ke vládnímu vojsku a později kopat zákopy. Přicházely kontroly, zda jsou dodržována povolená množství zásob a za prokázané překročení byli provinilí občané pokutováni. Naštěstí v naší vsi nedošlo k případům věznění, či deportací do koncentračních táborů, jak se stalo třebas k Ríši příslušnému mlynáři z Rychmburku, u něhož Zbožnovští mleli.
Špatná a nedostatečná strava (dospělým bylo např. určena 1/16 1 mléka na osobu a den) se podepsala na špatném zdravotním stavu obyvatel - samozřejmě nejvíce trpěly děti. Objevila se onemocnění TBC, různé avitaminózy a také opakované epidemie, např. záškrt.
Je téměř neuvěřitelné, že i ve válce vesnice rostla. Byla postavena nová stavení, vyzděna hráz rybníka, na Heráních vyrostla 15m vysoká třípatrová rozhledna z neotesaných klád. Šest tesařů prý spotřebovalo 50 kg hřebíků.
Mládež se i v této době chtěla bavit. Taneční zábavy byly zakázané , tančilo se tedy tajně - každou neděli jinde, tam, kde měli na statcích velkou světnici. Hrávala harmonika a housle.
Dalším zpestřením byly májky. Stavěly se tradičně každoročně 1. května, a musely se celý květen hlídat před chlapci ze sousedních vsí. Tato tradice trvá s krátkým přerušením dodnes.
Nejslavnější májkou byla ale bezesporu ta z roku 1944 - to se podařilo Zbožnovským chlapcům, pod vedením Karla Rybenského a Jana Duška odnést Skutečským májku, kterou ale skutečští vzali předtím v Hlinsku. Druhý den si pro ni Skutečská mládež přišla ozbrojena klacky, ale májku bránila celá vesnice - a ubránila. Vzdor přísnému válečnému zákazu plýtvání benzínem, natočili i hasičskou stříkačku a proud vody použili k obraně. Skutečští s nepořízenou odešli, ale poslali si pro májku četníky a těm musela být vydána.
3. února 1945 přivedla paní Klímová k Holubářovým tři ruské partyzány. Ukryli je ve sklepě pod stodolou a sousedi pro ně pomáhali opatřovat potraviny a další nezbytnosti. Když se ale začátkem dubna na Stěpánově usídlila německá policie a hlídky chodily i na Zbožnov, z obavy před vyzrazením vykopali Holubářovi a Duškovi v Březinách kryty, a rusům tam denně nosili jíst.
Odboj r.1945. 7. května zabral rotmistr vládního vojska Matras zbožnovskou školu z moci revolučního výboru pro odboj. Přivezli první zbraně, ukořistěné mad'arům na nádraží a byla založena bojová jednotka, do níž vstoupili nejen všichni bývalí vojáci, ale i všechna mládež ze Zbožnova. Na večer téhož dne přišli tři partyzáni z lesů u Lhoty a velitel Arnošt (Žid) rozmluvil jednotce dobrodružný a riskantní plán na přepadení Skutečského letiště, kde byla početná a dobře vyzbrojená německá posádka. Ten den také procházeli obcí dva Angličané ze zajateckého tábora v Zábřehu, kteří směřovali ke spojeneckému vojsku na západ a zdrželi se zde tři dny. Později po válce se objevilo v tisku poděkování jednoho z nich, Artura Stonne z Londýna, zbožnovským občanům za 'láskyplné přijetí'. Jeden z těchto Angličanů měl zlomenou paži, a protože byl do vsi dopraven i Nikolaj, jeden z Holubářových partyzánů, se zápalem plic, odjeli dva muži pro lékaře do Skutče. Při návratu po nich střílela německá hlídka a jen náhodou nebyl nikdo zraněn.
Ještě delší dobu po kapitulaci hlídali obce i silnice ozbrojení muži , protože hrozilo nebezpečí od chaoticky prchajících Němců.
A toto je příhoda pro ilustraci - spíš perlička: 4. června přepadli na silnici mezi Štěpánovem a Zbožnovem dva ozbrojení němci , zjevně vyhladovělí, osmiletého kloučka jdoucího do školy. Vylekanému dítěti neublížili, pouze mu vzali svačinu - a zeptali se ho, učí-li se ve škole ještě němčina.
26. 5. odešlo se Skutečskou bojovou jednotkou do pohraničí 7 mladých zbožnovských mužů. Vrátili se v pořádku 4. srpna. O něco dříve se zdráv vrátil také totálně nasazený Jan Pešek, který prožil bitvu o Berlín a domů se dostal s rusy přes Polsko.
II. světová válka se v naší obci obešla bez obětí na životech , nepočítáme-li dva německé piloty, kteří 24.10.1944 nepřežili havárii svého letadla (letadlo padlo na pole těsně za Zbožnovem).
V říjnu 1946 dal notář Hlinecký ze Sedlčan a jeho rodina postavit kříž při silnici směrem ke Lhotě z vděčnosti za šťastný návrat z koncentračního tábora.
Elektrifikace obce začala v únoru 1948 stavbou transformátoru. Během dubna vykopalo 50 mužů jámy pro sloupy a kabely a přes léto byla elektrifikace dokončena. V březnu 1948 zprostil akční výbor NF funkce bývalého starostu v té době předsedu MNV Františka Karla, protože byl členem strany lidové a ta přestala v obci existovat. Nato byl požádán o přestoupení do KSČ, s tím, že bude-li souhlasit, zůstane dál v čele obce, což se také stalo. 18. listopadu 1952 bylo založeno JZD druhého typu. S agitací se začalo, ale podstatně dříve a ti, kteří nechtěli vstoupit do družstva dobrovolně, okusili dost nepříjemností. Např. za neplnění dodávek dostal jeden z hospodářů 50.000 Kč pokuty a jiný 20.000. Ti kdo měli větší výměru polí, nedostávali přídělové lístky. No, a tak postupem doby zůstal v obci až donedávna jediný soukromě hospodařící zemědělec. Od r.1968 hospodařilo JZD Tři lípy - Zbožnov, Štěpánov a Lhota. Toto prosperující a relativně bohaté JZD bylo v rámci centralizace zemědělství spojeno s dalšími celky, a tak r.1975 vznikl gigant - JZD Budovatel Perálec. V dubnu 1950 byl do obce zaveden telefon. R.1956, při cvičení vojenské posádky z Vysokého Mýta, na náledí narazil tank do kapličky, kterou značně poškodil. S polohou Zbožnova na kopci souvisely věčné problémy s vodou. Byl-li suchý rok, zmizela voda ze studní na tzv. horním konci, bylo-li naopak deštivo, studny 'pod rybníkem' měly vodu závadnou. R. 1943 bylo už od října veliké sucho a ještě v prosinci čekávali lidé i v noci u studánky pod Vostrčilovým stavením, až se voda natáhne. Od té doby se vedly spory kolem stavby vodovodu, které trvaly až do r. 1959, kdy byl vodovod ve vsi dokončen. Od r.1965 je zaveden autobusová linka Skuteč - Zbožnov. R.1974 byla ukončena přístavba kulturního domu k budově školy (tehdy už se ale ve vsi nevyučovalo), která trvala přibližně dva roky. V kronice obce je zdůrazněna hlavně zásluha pana Karla Rybenského, pana Rojara a pana Svobody, ale nejen jich. Tento nový kulturní dům byl hlavně z počátku bohatě využíván, hlavně pro plesy, besedy, přednášky a zábavy.
Do věže kapličky se po 50-ti letech letos vrátí i zvon. První praskl, druhý 15. 3.1942 sundali byl rekvírován za II. světové války a tento třetí odlila pro nás zvonařská dílna Ditrichových v Brodku u Přerova a financoval Městský úřad Skuteč. Zvon byl vysvěcen 3.10.1992.
Historie SDH
Roku 1891 zakoupila obec Zbožnov z výtěžků sbírek první hasičskou stříkačku, to svědčí o tom, že už v té době zde existoval zárodek budoucího sboru, který byl ve skutečnosti založen až 28. 9. 1897. Zakládajícími členy byli: Jan Karel, Karel Čáp, František Daněk a František Remeš. Sbor vyjížděl k mnoha požárům v okolí, hořívalo i v obci. Jeho odborná úroveň byla vždy dobrá, jak o tom svědčí umístění v požárnických soutěžích. R.1923 se zúčastnili zemského hasičského sněmu, 27. 6.1937 byli pořadateli úspěšně organizovaného cvičení prvního okrsku (v zahradě Kynclova hostince). Se skutečskými hasiči se zúčastnili soutěže v Ústí nad Labem, kde se velmi dobře umístili.
Na bojištích I. světové války položili své životy také dva členové hasičského sboru Zbožnov a tehdy byl založen také účet na podporu válečných sirotků, zvaný Velký sen, na který zbožnovští přispívali. V důsledku útrap koncentračního tábora zemřel krátce po druhé světové válce další člen zbožnovského sboru, štěpánovský občan Čeněk Šťovíček.
Mezi nejvýznamnější úspěchy, kterého se zbožnovskému sboru, na čas přejmenovanému na Svaz požární ochrany, podařilo dosáhnout, patří vítězství v krajském kole hasičské soutěže v Hradci Králové a páté místo v národním kole v Plzni v roce 1976. V letech 1980 - 1984 pracoval na Zbožnově oddíl mladých požárníků, který se vyznamenal v roce 1983 získáním 2. místa v okresní soutěži v Seči u Chrudimi. V roce 2001 byl obnoven a jeho nejlepším výsledkem je 2. místo na krajském kole hry Plamen ve Vysokém Mýtě. Od roku 2007 má sbor dorostenecké družstvo, které vzešlo z odrostlých členů dětského týmu. Díky vítězstvív krajském kole v Otradově v roce 2009 se toto družstvo zúčastnilo Mistrovství České republiky v Třebíči, kde obsadilo pěkné páté místo.
V roce 2010 dosáhl dorostenecký tým historického úspěchu, když zvítězil na Mistrovství České republiky v Litomyšli a stal se tak mistrem republiky. Tehdy ještě nikdo netušil, že to je jen počátek zlaté éry, která pokračovala v roce 2011 vítězstvím MČR v Ostravě a v roce 2012 v Sokolově.
Zbožnovský hasičský sbor oslavil v roce 2012 115. výročí založení.